Rašelinné horizonty

vznikají rašeliněním organických zbytků rostlin v podmínkách dlouhodobého převlhčení. Jejich mocnost je u organosolů větší než 0,5 m. U organozemě litické, kde tvoří podloží pevná nebo zpevněná hornina, stačí mocnost horizontu T alespoň 0,1 m. K identifikaci histického (rašelinného) subtypu jiných půdních typů je potřeba, aby mocnost horizontu T byla větší než 0,25-0,3 m.

     Rašelinné horizonty je možno zpravidla rozlišit v jednotlivé vrstvy podle původu rostliného materiálu (rašelina rašeliníková, ploníková, ostřicová, suchopýrová, rákosová, blatnicová, dřevová apod.), podle jeho slohu (rašelina zemitá, houbovitá, vláknitá apod.), podle barvy atd.