Úvodní stránka

Taxonomický klasifikační systém půd ČR vyšel v knižní podobě v roce 2001 (Němeček et al.). Navazuje na dřívější práce, zejména na morfogenetický klasifikační systém půd (Hraško, Lineš, Němeček, Novák, Šály, Šurina 1987,1991) a jeho verzi pro lesní půdy (Vokoun, Macků et al. 1991, 1993, 1996, 2000), které přispívaly k sjednocení výsledků odděleného mapování zemědělsky a lesnicky využívaných půd v bývalé ČSR. Vývoj taxonomického klasifikačního systému půd ČR byl stále konfrontován s vývojem hlavních referenčních světových systémů (WRB – poslední verze 1998, revize k roku 2005; Soil Taxonomy– poslední verze 1999).

Spolupráce mezi lesnicky a zemědělsky orientovanými pedology významně přispěla k sjednocení klasifikace půd a návaznosti půdních map, sestavených v separátně prováděných průzkumných programech zemědělsky a lesnicky využívaných půd. Problém jednotné taxonomické klasifikace a sjednocených půdních map různých měřítek není důsledně řešen v žádném referenčním klasifikačním systému. Hlavními problémy jsou: a) úroveň hodnocení diagnostických horizontů a znaků ve svrchní části půdy do hloubky potenciální běžné orby 0,20-0,25 cm, které mají významný produkčně – ekologický a environmentální význam, b) hodnocení stupňů debazifikace, acidifikace ve svrchní části horizontů B u lesních a ve spodní části horizontů B u zemědělských půd. Horizonty a znaky do hloubky 0,20 – 0,25cm musí být hodnoceny na nízké taxonomické úrovni (variety lesních pod podle hloubky a kvality prohumóznění, mikropodzolizace a ekologické fáze určené humusovou formou; degradační a kontaminační fáze). Na úrovni půdních typů a subtypů jsou hodnoceny diagnostické horizonty a znaky v hloubce > 0,25 m, u acidifikace diferencované podle nasycenosti sorpčního komplexu a výměnného Al. Na těchto principech je založena jednotná taxonomická klasifikace půd i jednotné půdní mapy všech měřítek (v měřítcích > 50.000 zobrazujeme pouze formy půdních typů a subtypů a jejich asociace).

Posláním elektronické formy taxonomického klasifikačního systému půd České republiky je názorným způsobem prezentovat hlavní a nejrozšířenější jednotky systému. Půdní typy, subtypy a významné variety v nejrozšířenějších hlavních formách jsou dokumentovány obrázky půdních profilů a jejich mikromorfologických znaků, tabulkami hlavních diagnostických vlastností a mapkami rozšíření hlavních půdních subtypů. Několik rentgenových diafraktogramů a grafů prvků vlhkostního teplotního režimu odrážejí hlavní trendy uplatnění těchto znaků u půd ČR. Jen ve zkrácené formě jsou charakterizovány diagnostické horizonty a vlastnosti. Obrázky půdních profilů lesních půd poskytli Ing. J. Smejkal, Ing. L. Pěnička a Ing. Vratislav Mansfeld (označeny S) a Dr. Ing. Jaromír Macků, Ing. Eduard Průša a Ing. Jiří Vokoun (označeny M). Ostatní obrázky půdních profilů, mikromorfologických znaků a grafy rentgenové difraktometrie a režimů půd jsou materiály hlavního autora.

K hodnocení klimatu v charakteristikách půdních typů bylo použito třídění použité v bonitaci půd (B), třídění podle Končeka z Atlasu půd (K) a třídění podle Kurpelové (K). Pro vyjádření ekologických vztahů mezi půdou a vegetací u lesních půd byly použity lesotypologické jednotky.

Dík patří Ing. Karlu Němečkovi za uspořádání díla a firmám ÚVT, s.r.o a BENETA.cz, s.r.o. za vypracování struktury systému.