MKSP - půdní typy

Stadia vyluhování, debazifikace, acidifikace

- karbonátové karbonáty v solu (1-3%, > 3%)

- vyluhované karbonáty jen v substrátu (zbytcích skeletu)

- eubazické V_M> 60%, V > 50 % u lesních půd

- mesobazické V_M 35-60%, V 20-50 % u lesních půd

- oligobazické V_M< 35% , V < 20 % u lesních půd

V_Al > 30%

V_M – nasycenost sorpčního komplexu podle Mehlicha

V – nasycenost sorpčního komplexu podle Kappena

Znaky trofísmu

Trofismus půdy vyjadřuje „minerální sílu půdy“.

Zvýšená minerální síla půdy je kvantifkována přímo celkovým obsahem živin v minerální části sola (genezí vzniklé části profilu) či narůstáním obsahu zvětravatelných minerálů, nepřímo pak snižujícím se poměrem SI : Al či Si : Fe a nárůstem některých stopových prvků (Ni, Cr, Co). Konkrétní údaje o minerální síle, indikované obsahem CaO, MgO, K₂O a P₂O₅, uvádí Stejskal (1967).

Nepřímo hodnotí minerální sílu půdy Pelíšek (1964) podle pěti skupin hornin.

U lesních půd, kde o živinném režimu stanoviště rozhoduje v zásadní míře jejich uvolňování při mineralizaci organických látek (hlavně nadložního humusu) a dále „minerální síla“ půdního substrátu (poněkud odlišná zejména u půd magmatických a metamorfických hornin – od mateční horniny) se vžilo zprostředkované hodnocení trofismu stanoviště podle formy nadložního humusu a složení vegetace bylinného a mechového patra, korelujících s nasyceností sorpčního komplexu.

Hydromorfismus

Klasifikace podle morfologických znaků hydromorfismu v čtyřech rozmezích hloubek v půdním profilu

Zasolení, soloncování

slabě zasolená > 4mS . cm^-1... 1. stupeň

středně zasolená 4 -8 mS . cm^-1... 2. stupeň

0-0,6 m 0,6-1,3 m

1.stupeň slabě zasolená s´(varieta) 1.stupeň hluboko slabě zasolená ¯ s´(varieta)

2.stupeň zasolená s (subtyp) 2.stupeň hluboko zasolená ¯ s (varieta)

slabě soloncovaná V_Na 5 –10 % ... 1. stupeň

soloncovaná V_Na 10-15 % ... 2. stupeň

0-0,6 m 0,6-1,3 m

1.stupeň slabě soloncovaná n´ (varieta) 1.stupeň hlub. sl. soloncovaná ¯ n´ (varieta)

2.stupeň soloncovaná n (subtyp) 2.stupeň hluboko soloncovaná ¯ n (varieta)

Fluvické znaky

nepravidelné rozložení organických látek a nebo zvýšené množství (> 0,3%) v profilu, zbytky vrstevnatého uložení

Vertické znaky

tvorba hlubokých trhlin, klínovitých pedů a šikmých skluzných ploch (slickensides) v profilech ze smektitických jílů, které dlouhodoběji prosýchají (ustický režim)

Andické znaky

zvýšený obsah amorfních a kryptokrystalických minerálů nebo volného Al, sopečného skla, amorfního Si, nízká objemová hmotnost, kyprá konzistence, tvorba vysokohumózních horizontů, vysoká na pH závislá KVK, po přidání roztoku NaF vzniká alkalická reakce

Znaky eroze, akumulace, překrytí

Antropogenní ovlivnění

výraznější zásah do půdního profilu, který nenarušil plně stavbu půdního profilu a umožňuje tak zařazení k určitému půdnímu typu, vyžaduje však pozornost přiřazením k subtypu -antropický(á), v specifickém případě urbický(á), hortický (á); při výraznějším ovlivnění patří půda k antroposolům.

Kontaminace

- zemědělsky využívanou půdu po překročení svrchní meze pozaďových obsahů rizikových stopových prvků (při respektování “geogenní“ zátěže rizikových prvků) a persistentních organických xenobiotik v ornicích či jim odpovídajících horizontech, kriteria jsou zpracována

- u lesních půd nutno dopracovat analogická kriteria pro zátěž nadložního humusu, horizontů F,H

Intoxikace

jako intoxikovanou bude možno označit:

- zemědělsky využívanou půdu po překročení limitu zátěže půd (mobilní specie, celkové obsahy), vyvolávajícího kritickou zátěž krmiv a potravinářských surovin

- lesní půdu při překročení limitu omezení rozkladu nadložního humusu rizikovými látkami, resp. při jiných nepříznivých konstelacích faktorů ovlivňujících živinný režim půd (acidifikace, režim N aj)

Zrnitost

Hodnocení zrnitosti je prováděno ve frakci jemnozemě (< 2 mm)

Podle zastoupení: jílu (< 1 mm, < 2 mm)

prachu ( 1 či 2 – 50 mm)

písku (50 – 2000 mm)

Podle trojúhelníkového diagramu (NRSCS USDA):

- v průzkumech ve velkém měřítku a při detailním hodnocení podle 12 tříd

- při zobecnění výsledků užíváme 5 seskupených tříd:

P, hP - lehká zemina 1

pH - lehčí střední zemina 2

H,rH,R - střední zemina 3

pjH,jH,rjH - těžká zemina 4

pJ,rJ,J - velmi těžká zemina 5

P ….písek p….písčitá zemina

H….hlína h….hlinitá zemina

R….prach r…. prachovitá zemina

Skeletovitost

Skeletovitost je hodnocena separátně, a to podle objemového zastoupení (většinou odhadnutého) částic

2 – 4 mm hrubý písek

4 – 50 mm štěrk

> 50 mm kamení

> 300 mm balvany

- při obsahu skeletu < 50 % doplňujeme údaj o zrnitosti jemnozemě

- při 5 – 10 % s příměsí skeletu

10 – 25 % slabě skeletovitá (štěrkovitá, kamenitá)

25 – 50 % středně skeletovitá (štěrkovitá, kamenitá)

- při obsahu skeletu > 50 % označujeme zeminu jako silně skeletovitá (hrubě písčitá, štěrkovitá, kamenitá) se zjednodušeným označení charakteru jemnozemě:

lehká (1 + 2), střední (3), těžká (4 + 5)

- při obsahu skeletu > 80 % jako skeletová (štěrkovitá, kamenitá)

Vrstevnatost

Pokud se týká vrstevnatosti profilu jsou nejdůležitější z hlediska pedogeneze a praktických interpretací a proto vyžadují zvláštní označení tyto případy:

- překryvy lehčího materiálu o mocnosti cca 0,3 m na hlinitých, zejména však na těžkých substrátech (jílech, slínech),

- kontrastní překryvy písků, na jílech, slínech o mocnosti do 0,6; do 1,2 m,

- překryvy teras zejména sprašemi a prachovicemi, které je nutno při detailním třídění členit na tyto kategorie mocnosti : 0,3 m; 0,6 m; do 1,2 m,

- pokryvy spraši, prachovic a polygenetických hlín nad jinými substráty, zejména při kontrastnějším rozdílu v zrnitosti a skeletovitosti podložních materiálů

- antropogenní vrstevnatost

- vrstevnatost daná sledem souvrství svahovin z přemístěných zvětralin pevných a zpevněných hornin

- vrstevnatost v profilu fluvizemí

Vrstevnatost danou pedogenní migrací jílu (Luvisoly, některé Stagnosoly) není nutno zvláště vyznačovat.