jsou charakterizovány nízkou zásobou přístupných živin na minerálně chudých, kyselých substrátech; humifikace je zřetelně zpomalena formou nadložního humusu je morový moder až mor; nasycenost sorpčního komplexu V < 20 %; z rostlinných indikátorů se uplatňuje hlavně borůvka, brusinka, vřes, metlice křivolaká, ostřice kulkonosná, černýš luční aj. (řadí se do ekologické řady kyselé – A)
jsou to půdy přechodného chrakteru; formou nadložního humusu je převážně moder; z rostlinných indikátorů se uplatňuje šťavel, svízel okrouholistý, pstroček, bukovinec kapradinolistý, bika hajní aj. (řadí se do ekologické meziřady AB)
půdy se střední zásobou přístupných živin na minerálně bohatších substrátech; humifikace je příznivá, formou nadložního humusu je převážně mulový moder až mul; s výjimkou humidních horských oblastí je nasycenost sorpčního komplexu V > 20 %; z rostlinných indikátorů se významně uplatňuje mařinka, kyčelnice cibulkonosná, žindava, samorostlík, kopytník, válečka lesní, ječmenka lesní aj. (řadí se do ekologické řady bohaté – B)
Toto třídění navazuje přímo na lesotypologickou klasifikaci.
K tomu možno ještě přidat půdy (kambizemě a rankery) eutrofní – z čedičů a z řady dalších basických a ultabazických substrátů, bohaté na zvětravatelné minerály, výměný Mg2+, s podmínkami příznivými pro tvorbu kvalitního humusu.